Jack Daniel's Around The Barrel - Season 1 Episode 1
Průvodce Ben Spears se s vámi podělí o historii a legendu Jack Daniel's a také o své oblíbené historky z Lynchburgu ve státě Tennessee, kde se vyrábí každá kapka whiskey Jack Daniel's.
Ben Spears: Tohle jsou sudovny 1–14 a jsou to nejstarší sklady, které tu máme.
Lucas Hendrickson: Ben Spears tráví své dny tím, že vypráví příběhy palírny Jack Daniel's milovníkům whisky z celého světa, ovšem málokdy je vypráví dvakrát stejně.
Ben: Někdy lidem na prohlídkách říkám, že žádný z našich příběhů není obvyklý. Všechno je v našem příběhu neobvyklé, od počátků až do současnosti.
Lucas: V této epizodě se ohlédneme zpět za příběhem Jacka Daniela a palírny, která dodnes nese jeho jméno. Podíváme se na místa, do budov a za lidmi, díky kterým firma Jack Daniel's zůstává jedinečná, a předáme vám i jedno prosté moudro, které by vám mohlo doslova zachránit život. Jmenuji se Lucas Hendrickson a vítejte u první epizody podcastu Around the Barrel, oficiálního podcastu tvůrců whiskey Jack Daniel's. Já jsem moderátor Lucas Hendrickson. V tomto podcastu se podíváme na příběhy, legendy a především na lidi, díky kterým je Jack Daniel's Tennessee Whiskey jednou z nejoblíbenějších lihovin na světě. Od skromných začátků v hornaté centrální části Tennessee až po současnou pozici ikonické značky známé po celém světě byla whisky Jack Daniel's vždy při tom, když se slavilo: na verandách venkovských domů i koncertních pódiích, v luxusních restauracích i na zahradních grilovačkách, na celosvětově sledovaných sportovních událostech i za klidných večerů doma s přáteli. Každá její kapka pochází z Lynchburgu ve státě Tennessee a Ben Spears má každý rok možnost vyprávět příběh whiskey Jack Daniel's tisícům zaujatých přátel. Dejme se do toho.
Ben: Ahoj, jmenuji se Ben Spears, jsem z Fayetteville v Tennessee, pracuji u firmy Jack Daniel's jako průvodce a vyprávím o whiskey.
Lucas: [smích] Tak tady to máte.
Ben: [smích] To je v podstatě všechno. Je to tak.
Lucas: Kolik prohlídek si myslíte, že jste za tu dobu provedl? A jak jste vlastně začal?
Ben: Asi jsem to měl počítat… Exkurze jsem začal provádět 1. července 2014. Od té doby… Kdo ví? Určitě tisíce.
Lucas: To je hodně povídání o jediné věci.
Ben: To je hodně povídání o jediné věci, ale ono to nikdy není jen o té jediné věci. Ano, je to všechno o whiskey Jack Daniel's, ale odtud se také dá odbočit do světa whiskey, dá se zabrousit do světa historie a je toho ještě mnohem víc.
Lucas: Řekněte nám nějak stručně o počátcích palírny, o Jackově původu a o tom, jak se tato palírna stala středobodem a vlastně i definicí tennesseeské whiskey.
Ben: Jack Daniel vyrůstal v okrese Lincoln ve státě Tennessee. Ve velmi mladém věku se odstěhoval z rodného domu. Jackova rodinná situace nebyla úplně příznivá. Pocházel z velké rodiny, byl desátý z deseti dětí, které se jeho biologické matce narodily. Jeho rodina v té době nebyla kvůli své velikosti v nejlepší finanční situaci, a přestože jejich farma zřejmě fungovala dobře, úplně skvěle se jim nevedlo. A protože byl Jack z rodiny nejmladší, tak se k němu podle toho také chovali, tak to prostě chodí. A řekl bych, že zejména v té době to tak ve velkých rodinách prostě bylo. Tak si řekl, že se odstěhuje a bude žít s někým jiným, a také to udělal. Rodina si nejspíš myslela, že se vrátí. Vždycky jsem si také říkal, jestli si třeba jeho otec pomyslel: „Tak a máme o jeden hladový krk míň.“ Jack se nastěhoval k sousedovi, který bydlel jen necelý kilometr dál, a jmenoval se Felix Wagner. U Felixe moc dlouho nepobyl, žil s jeho rodinou asi rok a pak se nastěhoval k muži jménem Dan Call. A u Dana se pro Jacka začalo všechno měnit. Dan byl velmi známý. Byl to obchodník, farmář, výrobce whiskey, a navíc byl také pastor, laický pastor, jak to tehdy bývalo, ale byl velmi úspěšný. V době, kdy se seznámil s Jackem, mu bylo teprve asi sedmnáct let. Jackovi bylo tehdy nějakých sedm nebo osm, věřte nevěřte – takhle brzy odešel od rodiny. Takže se nastěhoval k Danovi a byl tam takovým pomocníkem pro všechno. Dan a Jack se potkali v pravý čas. Jednoho dne šel Dan za Felixem a potkal Jacka. Zeptal se Felixe: „Kdo ti to tady pobíhá?“ Felix mu Jackův příběh odvyprávěl. Dan na to: „Mohl bych si vzít Jacka k sobě?“ A podle toho, co se vypráví, Felix v podstatě řekl Danovi: „On se může rozhodnout sám, zeptej se ho.“ Takže tak to bylo. Jack žil s Danem a jeho rodinou, pomáhal jim v domácnosti a dělal společnost Callově mladé ženě a malé dcerce a také sloužil jako poslíček a učeň v obchodě. Dan měl tehdy hodně práce. Co se tak ví, jeho žena naučila Jacka většinu toho, co věděl o číslech a o fungování obchodu. Oni spolupracovali velmi těsně, ale naučili Jacka docela dost o různých věcech, ať už to byl prodej, marketing, obchod, nebo farmaření. No a co se týče whiskey, tu začal Jack vyrábět kolem roku 1860, před občanskou válkou, ještě před americkou emancipací. V té době se Jack seznámil s mužem jménem Nathan „Nearest“ Green, který byl Danovým otrokem. Nathanovým hlavním úkolem u Dana bylo vyrábět whiskey. Fungovalo to asi tak, že Dan a Nathan spolu vyráběli whiskey, a když musel Dan na cesty, Nathan dokázal vyrábět whiskey sám a udržovat provoz v chodu. Poté, když se Jack stal takříkajíc součástí týmu, měli většinu každodenních úkolů na starosti Nathan s Jackem, takže Jack se většinu svých znalostí o výrobě whisky naučil od Nathana Greena a od Dana Calla pak všechno ostatní.
Lucas: A víme, za kolik tu whiskey v okolí prodávali? Jakou formou, v jakém množství? Tyhle věci?
Ben: Pokud vím, tak docela dost. Cestovali poměrně daleko, obzvlášť vzhledem k Jackově věku. V době, kdy whisky s Danem Callem prodával a vyráběl, musel být mladší teenager. Dan ji zcela jistě prodával ve svém obchodě, ale také s ní cestoval, a to až do Huntsville a Decaturu ve státě Alabama. To je docela daleko. No, takže Jack naložil vůz… A v té době nebyla výroba whisky z hlediska legislativy nijak zvlášť omezována. To začalo až od poloviny 60. let 19. století, po občanské válce, kdy bylo cílem získat peníze na federálních daních a řeklo se, že se to musí nějak zarazit a vymyslet. Takže tehdy to ještě nebylo nezákonné, ale dalo se natrefit na nesprávné lidi a těm bylo rozhodně lepší se vyhnout. Nebylo dobré prodat to někomu nesprávnému, protože se pak mohlo stát něco špatného. Takže proto na to musel Jack jít chytře. Vypráví se, že když naložil vůz, zakryl pak náklad masem, třeba slaninou. Maso pak prodával cestou tam i zpět, ale pod ním měl schovanou whiskey. Takže se dostal až takhle daleko, dokonce i navzdory válce. V Decaturu byla tehdy docela horká půda, město leželo u řeky a s tím souvisí hodně zajímavé historky. Myslím, že s Jackem také občas jezdil jeho bratranec a prodávali whiskey spolu.
Lucas: Kdy vlastně Jack převzal palírnu whiskey? To je taky fascinující příběh.
Ben: U Dana a Nathana se učil několik let. Myslím, že žil s rodinou Callových asi šest nebo sedm let a hodně se u nich naučil. Později za Danem, jelikož byl pastor, chodilo hodně lidí a ti mu říkali: „Dane, nechápeme, jak můžeš dělat obojí. Pokud si vybereš jedno z toho, buď to, nebo ono, tak nám to vadit nebude.“ Oblastí tehdy procházela revivalistická kazatelka Lady Love a ta lidem trochu rozpálila hlavy, co se týče hříšnosti alkoholu a věcí, které s ním mohou souviset. Takže se potom všichni obraceli na Dana a ptali se ho: „Dane, jak to tedy s tebou je? Co s tím uděláš?“ A tak, aby všechny uklidnil a sám sebe přesvědčil, že jedná správně, prodal palírnu Jackovi. Takhle se tedy Jack stal majitelem a provozovatelem. Podle časové osy mu tehdy mohlo být kolem patnácti let, měl velký úspěch a dosáhl ho velmi rychle. Když se tedy stal majitelem a provozovatelem, stále žil na stejném místě jako předtím, v okrese Lincoln ve státě Tennessee. Stále whiskey vyráběl na pozemku rodiny Callových a začínal budovat svůj podnik tak, jak ho dnes známe, tedy palírnu Jacka Daniela. Začínal velmi skromně, sám, ale později už hledal někoho na pomoc. Pak ho napadlo: „Tohle přece dává smysl – najmu si svého učitele Nathana Greena.“ Zeptal se tedy Nathana, jestli by pro něj nechtěl pracovat, a tak se prvním najatým zaměstnancem palírny Jacka Daniela stal Nathan „Nearest Green, který později proslul jako náš první mistr palírník.
Lucas: A pak přišlo stěhování tam, kde sídlíme nyní?
Ben: Místo, kde teď sídlíme, se jmenuje Cave Spring Hollow. Jack se stěhoval, protože hledal vhodný zdroj vody. Moc jsme o tom nemluvili, ale právě to ho táhlo sem. Tehdy to byl okres Lincoln a nyní je to okres Moore. Máme tu jeskynní pramen. Ten k výrobě tennesseeské whiskey Jack Daniel’s neodmyslitelně patří. Na výrobu whisky totiž potřebujete určitý charakter vody, bez obsahu železa, protože to whiskey škodí, kazí to její barvu i chuť. Pak také potřebujete, aby ta voda byla studená. Dříve bylo třeba vody z podzemních pramenů, protože při výrobě whisky bylo třeba určité postupy chladit. Tak se to tehdy dělalo. Bylo zapotřebí přirozeně studené vody. Jack se dozvěděl, jak kvalitní je tady voda – je naprosto neuvěřitelná. V širším okolí tady taková voda není a vlastně není ani nikde jinde, protože kvalita vody velmi závisí na daném místě. Je to jeskynní pramen, který vyvěrá asi dva kilometry uvnitř jeskyně, odtud proudí nahoru a ven a má konstantní teplotu 14 stupňů Celsia. To je docela studená voda. Pokud nevíte, jak chladná je na dotek voda při 14 stupních, tak rozhodně to není jako voda v bazénu. Má správnou teplotu k tomu, aby se dala použít k chlazení, a navíc byla prostě dokonalá pro konkrétní pochody ve výrobním procesu, při vaření a kvašení. Měla správné složení minerálů a všechno ostatní. Nepřestane mě udivovat, že už v té době toho tolik věděli, a obzvlášť Jack – byl velice mladý, ale už věděl, co potřebuje. Tak si řekl: „Tohle je ta pravá voda. Takže se přestěhujeme.“ Jenže Nathan v té době rozhodně neměl chuť se stěhovat. Nevíme přesně proč, ale stěhovat se nechtěl. Možná, že jedenáct kilometrů byla v té době relativně jiná vzdálenost než dnes, takže ho nelákalo dělat whiskey na novém místě, ale jeho příbuzné ano, konkrétně syny George a Eliho, a také máme za to, že se do toho zapojili i někteří bratranci z rodiny Greenových. O Georgeovi víme nejvíc, co se týče jeho pozice v palírně Jacka Daniela. Neznáme jeho přesný titul ani nevíme, co u Jacka dělal, ale George a Eli byli v té době také placení zaměstnanci Jackovy firmy, přestěhovali se do této oblasti a pokračovali ve výrobě whiskey s Jackem i v rodinné tradici Greenů. Opravdu zajímavé je a je to vlastně fantastické, že z obou stran, z rodiny Jacka Daniela i z rodiny Nathana Greena, máme dodnes v palírně Jack Daniel's na různých pozicích zaměstnance. Takže to, že se obě zakládající rodiny stále účastní fungování firmy, dokládá, kým jako společnost jsme a jak jsme na naši firmu a značku hrdí. Vzhledem k té dlouhé době je to bezpochyby velmi zajímavý vztah a je také velmi prospěšný pro všechny strany. Takže ano, linie George Greena naši palírnu udržela v chodu. Bohužel ale nemáme Nathanovu fotografii. Nepřestáváme ji však hledat, stejně jako jeho rodina. Myslíme si ale, že zato máme fotku George Greena. Nejenže je na stejné fotografii se všemi těmi dalšími pány, ale navíc sedí hned vedle Jacka Daniela, majitele, zakladatele a provozovatele palírny, což hodně vypovídá o poměru mezi oběma muži a jejich rodinami.
Lucas: A dodnes tu je také Jackova původní kancelář. Vytváří skvělou kulisu pro vyprávění o vzniku samotné palírny i o rodinách, které v ní po smrti Jacka Daniela působily. Povězte nám o tom, jak se ta kancelář stala řekněme středobodem všech prohlídek.
Ben: Jsme tu už dlouho, zažili jsme tu mnoho let a také mnoho změn v rámci palírny, i když některé věci zůstaly původní. V tomhle ohledu je to opravdu fantastické místo, protože na něm zůstáváme takhle dlouho. Oficiálně vyrábíme whiskey jako nejstarší palírna v celé zemi od roku 1866, ale nejsme nejstarší výrobce whisky, nýbrž nejstarší legální výrobce whisky. Takže jsme na tomhle místě už mnoho, mnoho let. To je pro nás v řadě ohledů požehnání, protože nám to připomíná, odkud jsme vzešli. Ta kancelář byla vždy pro příběh Jacka Daniela i palírny jako takové velmi důležitá. Je to ta nejstarší budova, kterou na pozemku máme. Pokud vím, s její stavbou se začalo kolem roku 1870. Bylo to ještě před prohibicí v Tennessee, ta byla jiná než na federální úrovni – zavedli ji dříve, v roce 1909. Je to tedy velmi, velmi stará budova, takže už svým věkem je vzácná, ale v duchu Jacka Daniela nám připomíná, odkud jsme vzešli a proč tu jsme, abych tak řekl.
Lucas: Takže tahle kancelář poutá společnost k celé její historii… Povězte nám něco o věcech, které se v ní nyní nacházejí, a také o velmi nedílné součásti mytologie Jacka Daniela, která je s touto budovou spojena.
Ben: Sejdeme z dvorku, kde z javoru cukrodárného pálíme dřevěné uhlí pro tennesseeskou whiskey (výrobní metoda „charcoal mellowing“ z okresu Lincoln), který je vidět na těchto starých fotografiích. Dnes ten prostor vypadá úplně jinak, ale slouží přesně tomu samému čemu dříve, jen jinak vypadá. Takže když sejdete ze svahu, octnete se v údolí. Sejdete dolů a kancelář uvidíte prakticky přímo před sebou. V povzdálí je jeden z našich skladů, řekl bych vzdušnou čarou tak jeden kilometr, možná blíž. Má sedm pater, stojí trochu stranou a zraje v něm whisky Jack Daniel's. V určitou denní dobu je to ta nejúžasnější věc, jakou kdy uvidíte, protože na ni naprosto úžasně dopadá sluneční světlo. Pak je tam palírna, kterou můžete vidět kousek nalevo, obilný mlýn, výrobní zařízení, destilace a fermentor. Když sejdete dolů, uvidíte tento výhled, úplně fantastický, a pak sejdete po schodech, které tam stojí už léta. Vím, že tam ty schody jsou už od 40. let, takže sejdete po schodech dolů a kancelář je asi 6 metrů nalevo, dvoje dveře vpředu a veranda, která ale byla přistavěna později. Původně tam veranda nebyla, ale dnes vpředu veranda je a na starších fotkách můžete vidět, že na ní za starých časů sedávalo hodně lidí. Když se podíváte na verandu a uvidíte ty dvoje dveře, tak někdy vypadají jako oči, obzvlášť v noci. Moc se mi líbí, jak to v noci vypadá, a několikrát jsem to i vyfotil; v noci to vypadá prostě úžasně. Uvnitř je takové jemné jantarové světlo. Když pak jdete nahoru zavřít, je tohle roční období a už se stmívá, když zavíráte cestu dolů, tak je to za tmy úplně magické místo, ta okna a světlo, působí teple a příjemně. Upřímně, i když se tam nikdy nebydlelo, trochu to působí jako domov. Většina lidí si, když přichází blíž, i myslí, že tam Jack bydlel. Když se na ten dům podíváte a uvidíte tu verandu a dvoje dveře, pak vejdete dovnitř, tak jsou tam tři různé místnosti. Dvě z nich měly dřevěnou podlahu, jsou tam stoly, a když se podíváte doprava nahoru, uvidíte fotografii bratrů Motlowových, synů Lema Motlowa, kteří byli později také majiteli palírny Jack Daniel's. A nad tou fotografií si pomyslíte, aha, tamhle je ten stůl a tamhle jsou ta břichatá kamna, která stavěl tolik let, a pak se podíváte doleva a uvidíte trezor, kterému, jestli znáte historii a tradice Jacka Daniela, říkáme „nechvalně proslulý“ nebo také „notoricky známý trezor“. Svým způsobem ten trezor vlastně Jacka Daniela zabil. Jack byl povahou noční pták. Byl bavič, rád dělal lidem radost, charismatický typ. Od přírody byl noční typ – z vlastního života známe takových lidí spoustu. On ale v noci i podnikal. Vlastnil salón, přesněji dva – U Bílého králíka a U Červeného psa, oba na náměstí v Lynchburgu, ještě před prohibicí. No a protože byl noční člověk a také byznysmen, býval dlouho vzhůru. Tím pádem se nestávalo, že by tu kancelář každé ráno i otvíral. To jsme asi všichni zažili. Tuhle roli plnil jeho synovec Lem, který pro něj tehdy pracoval, ten otevíral kancelář a otevíral i trezor. Jack Daniel tehdy neznal kombinaci trezoru nazpaměť. On svůj vlastní trezor otevíral jen zřídka, protože nepřicházel do práce jako první. Ovšem jednoho rána měl naspěch. Cestou do práce všechny předběhl. Potřeboval z trezoru nějaké věci a musel si vyřídit nějaké pochůzky, takže se nechtěl v práci zdržovat. A tak přišel brzy, byl první a nikdo jiný tam nebyl. Tak tam tak sedí a snaží se trezor otevřít, ale nejde mu to. Byl z té situace naštvaný a vzteky do trezoru kopl levou nohou. Tím kopnutím si roztříštil levý palec, ale k lékaři s tím nespěchal. Nakonec k doktorovi přišel, když už z toho byl velmi vážný problém a hodně mu to vadilo. Jenže doktor mu povídá: „No, na to už je trochu pozdě. Máte v tom gangrénu.“ V té době na to neměli žádné jiné metody, tak to začali řešit amputací. Takže mu nejdříve vzali palec na noze, potom chodidlo, v průběhu let postupovali po noze výš a výš a nakonec šest let poté, co nakopl trezor, Jack zemřel na komplikace způsobené prvotní infekcí poté, co se zranil. Tohle se stalo v roce 1905 a zemřel v roce 1911. Ponaučení z příběhu je takové, že se do práce nechodí příliš brzy. Může vás to taky zabít.
Lucas: Jak jsem říkal, v průběhu času dostáváte spoustu stejných otázek. Řekl bych, že jednou z nich bude, jaké máte ve své práci zaměstnanecké výhody.
Ben: Jaké mám v práci výhody? Je jich mnoho, opravdu mnoho, ale povím vám, na co se mě lidé ptají úplně pokaždé.
Lucas: To není těžké uhádnout.
Ben: Ptají se mě: „Dostáváte whisky zdarma?“ a odpověď zní ano. V mnoha případech výroby různých alkoholických nápojů, například piva, což asi znáte, existují způsoby, jak si domů odnést něco zadarmo. Ale v lihovarnictví není v tomto ohledu situace tak uvolněná jako v pivovarnictví, a tak se naše firma rozhodla – a dělá to už mnoho, mnoho let; musel bych si dohledat, jak dlouho to Jack Daniel's a Brown-Forman dělají – tedy my tomu říkáme Velký pátek. Je to první pátek v měsíci, kdy k výplatě dostaneme láhev whisky Jack Daniel's zdarma. Tuhle výhodu má samozřejmě každý zaměstnanec. Můžete být v práci jediný den v měsíci, a pokud je vám více než 21 let, dostanete na Velký pátek láhev za svoji práci pro palírnu Jack Daniel's, ať už jste si odpracovali cokoliv. Je to velmi, velmi milá výhoda. Díky ní jsem získal spoustu přátel.
Lucas: To bych řekl.
Ben: Spoustu přátel jsem si takhle našel.
Lucas: Podle mě k mysterióznosti palírny přispívá i to, že se nachází v suchém okrese. Řekněte nám něco o tomhle – a hlavně lidem mimo Spojené státy americké. Pravděpodobně jim to přijde matoucí, ne-li přímo fascinující.
Ben: Ano, mysterióznost je to pravé slovo, to určitě. Věřte nebo ne, existuje spousta lidí mimo Spojené státy americké, kteří jsou velmi překvapeni, když zjistí, že i v jejich vlastní zemi existují suché oblasti. Jednoho dne jsem prováděl skupinu Kanaďanů, které ta situace ohromila a fascinovala, a řekl jsem jim, že i v Kanadě je v suchých oblastech zábava celkem na suchu. Oni na to: „Ne, ne, to není možné.“ Já říkám, že pokud nežijete v suché oblasti nebo někde poblíž, nemáte ani tušení, jak to vypadá. Je to zkrátka oblast, kde platí určitá omezení prodeje nebo konzumace alkoholu. Co se nás týče, my jsme sem přišli ještě předtím, než to vůbec vzniklo, a pak nakonec v roce 1909 v Tennessee zavedli prohibici a rozhodli se všechno zrušit. My jsme zůstali v každém ohledu na suchu až do roku 1938, kdy jsme znovu začali vyrábět a distribuovat whisky podle místních zákonů. Pak se okres Moore rozhodl, že asi raději zůstane na suchu, a to je jejich rozhodnutí, a pokud se tak rozhodnou, je to jejich zákon. Takže v oblasti kolem okresu Moore a Lynchburgu nejsou prodejny s alkoholem. Nejsou tu bary ani hospody. V restauraci si nemůžete koupit panáka alkoholu a podobně a samozřejmě nemůžete pít na veřejnosti. V soukromí svého domova můžete konzumovat, jak chcete. Můžete prodávat pivo na trzích a v obchodech s potravinami, v podstatě jde o sladové nápoje s obsahem alkoholu do 6,2 procenta. Máme tu teď vinařství Lynchburg Winery, které funguje podle poněkud jiných předpisů, ale u lihovin je zajímavé, že Jack Daniel's, světová jednička v prodeji americké whisky, se vyrábí v naprosto suchém okresu uprostřed Tennessee. Je to legrační. Říkáme, že jsme nejmokřejším suchým okresem v okolí, protože nám stát nakonec dovolil dělat určité věci týkající se našich hostů, přátel a návštěvníků, kteří k nám do firmy přicházejí. Takže v roce 1995 nám dovolili otevřít obchod s whisky v lahvích, který se pro lidi stal dostupným zdrojem suvenýrů. Prodávají se tam také pamětní lahve, věci, které jinde nejspíš nekoupíte, a podobně, a pak něco, co se dá koupit i dnes, ale také věci, na které si můžete nechat něco vyrýt a tak. Takže díky obchodu s lahvemi jsme mohli začít prodávat naše produkty přímo v areálu. Musíte si to koupit tady a samozřejmě si to nemůžete hned otevřít a pustit se do toho. Ale v roce 2012 nám povolili i ochutnávky. Takže na našem pozemku v palírně a v návštěvnickém centru máme spoustu omezení, musíme dělat, co se sluší, abychom dodržovali zákony okresu Moore, ale v naší palírně a na našich pozemcích smíme dělat věci, které lidem umožňují zažít whisky Jack Daniel's se vším všudy. Jak říkám, prohlídky s ochutnávkou celý zážitek dotvářejí. Hodinu a deset minut si povídáte o whisky a pak se jí můžete i skutečně napít. To je velmi užitečné, ale pravda je, že zákon o suchém okrese Moore je vlastně záhada.
Lucas: Chodí k vám na exkurze lidé, kteří mají po ochutnávce pocit, že jim právě prošlo něco zakázaného, že je v tom pro ně jakýsi náboj?
Ben: Vždycky se někdo zeptá: „Jak to v suchém okrese děláte?“ Jak to děláme? Lidé se na to v určité chvíli ptají v podstatě na každé prohlídce. Tady musím státu Tennessee přiznat, že jsou laskaví, když nám tohle dovolili dělat navzdory suchému zákonu, a laskavý je i okres Moore, který nám to na svém území umožnil. Vztah mezi Lynchburgem v okrese Moore a firmou Jack Daniel's je velmi symbiotický. Často to říkám takhle: „Firma Jack Daniel's by nebyla Jack Daniel's bez Lynchburgu a Lynchburg by nebyl Lynchburg bez palírny Jack Daniel's.“ Je to vlastně jedno a totéž a za všechna ta léta máme pěkný vztah. A myslím si, že z toho nikdo není frustrovaný, takhle to tady prostě funguje.
Lucasi: Around the Barrel je oficiální podcast palírny Jack Daniel’s. Náš podcast můžete sledovat na webové adrese JackDaniels.com/podcast. Pokud se vám líbí, přihlaste se k odběru, ohodnoťte jej a napište recenzi na Apple Podcasts nebo kdekoliv jinde, odkud posloucháte pořady na vyžádání. Vždy si skvělý podcast a skvělou whisky užívejte zodpovědně. Přidejte se k nám u dalších rozhovorů v seriálu Around the Barrel. Vaši přátelé ve firmě Jack Daniel's vám připomínají, abyste pili zodpovědně. Jack Daniel's a Old Number 7 jsou registrované ochranné známky firmy Jack Daniel's, © 2018. Tennessee Whiskey, obsah alkoholu 40 %. Destilováno a plněno palírnou Jack Daniel's, Lynchburg, Tennessee. Podcast Around the Barrel je určen posluchačům starším 21 let.
Ben pracuje v palírně Jack Daniel's od června 2014 jako průvodce. Žije v nedalekém okrese Lincoln a díky svým znalostem literatury, historie a divadla má ideální průpravu k tomu, aby mohl příběh značky sdílet s přáteli z celého světa.
V tomto dílu podcastu Around the Barrel se Ben setká s moderátorem Lucasem Hendricksonem, se kterým bude hovořit o své práci s whisky, o historii palírny, o tom, co zabilo Jacka Daniela, a o jedné ze svých oblíbených zaměstnaneckých výhod – Velkém pátku.
Přidejte se k nám a poslechněte si tento i další rozhovory v oficiálním podcastu Jack Daniel's Around the Barrel. Odebírejte, hodnoťte a recenzujte jej na Apple Podcasts nebo kdekoliv jinde, kde posloucháte pořady na vyžádání.