Around the Barrel – přepis: Will Haynes a Matt Giesler (The Podcask)
Will Haynes: Všudypřítomná whisky Old No. 7 – ví o ní každý. Mám pocit, že to je stálice. Hlavní bod programu. Rádi lidem rozšiřujeme obzory ve světě whisky Jack Daniel's, protože je možné vyzkoušet si spoustu jejích různých variant. A tomu my hodně fandíme.
Lucas Hendrickson: Stejně jako tolik dobrých věcí v životě i tohle začalo díky přátelství. Přátelství přerostlo ve špičkování, pošťuchování, čtvrthodinové společné přestávky a nakonec ve velké společenství přátel. V tomto dílu si povídáme s chlapíky, kteří stojí za populárním podcastem The Podcask.
Dozvíme se, jak se zvědavost proměnila v poutavé příběhy, jak důležité je rozvíjet si slovní zásobu v oboru whisky a jak zdánlivě prosté zapnutí mikrofonů dalo za vznik globální komunitě fanoušků.
Vítejte v pořadu Okolo sudu, oficiálním podcastu od tvůrců whisky Jack Daniel's. Já jsem jeho moderátor Lucas Hendrickson. Mezi nejlepší věci, které s sebou nese fanouškovství, je to, že objevíte nadšence pro stejnou věc, které baví to samé, ať už je to něco masově populárního, nebo naopak jedinečného a nezvyklého.
Ještě lepší je, pokud dokážete takovou skupinu fanoušků založit s lidmi, které už znáte. Will Haynes a Matt Giesler byli přátelé a kolegové už dávno předtím a jejich společný zájem o kvalitní lihoviny vyústil v to, že spolu vedli zasvěcené rozhovory, pak k tomu zapnuli mikrofony a začali vytvářet online obsah. A tak se zrodil The Podcask, který funguje již čtvrtým rokem.
Tento napůl cílený, napůl proudem vědomí řízený podcast se nejen věnuje současným událostem ve světě whisky – oba protagonisté ochutnávají všechno možné, co teče ze sudů od těch nejznámějších značek až po malovýrobce ze všech koutů země. A když se Giesler, nyní mnohem známější pod přezdívkou Greeze, jednou za čas pustí do litanie, je to ještě lepší.
Will: Jmenuju se Will Haynes a jsem jeden z moderátorů našeho podcastu. Pocházím z celého jihovýchodu. Vyrůstal jsem v Georgii, Floridě, Virginii, Alabamě a nyní jsem doma ve Franklinu ve státě Tennessee.
Matt Giesler: A já jsem Matt Giesler, v Podcasku známý i pod přezdívkou Greeze. Tu mi dal Will; byla to nutnost, protože polovina lidí neumí moje jméno vyhláskovat, natož ho správně vyslovit, a taky o mně rád říká, že jsem na okrajích trochu umaštěný (přezdívka Greeze je slovní hříčka se slovem mastnota).
Pocházím ze severovýchodní Georgie a svoje rodné město mám rád, ale líbí se mi i v Nashvillu v Tennessee.
Lucas: Ahoj Wille a Greezi, vítejte v podcastu Arround the Barrel.
Will: Díky za pozvání.
Matt: Je nám ctí tady být. Díky moc.
Lucas: No, potěšení je na naší straně, protože vy dva jste momentálně bezpochyby na špici podcastové říše. Vysíláte The Podcask, k dostání na všech dobrých audio platformách na vyžádání a také na webové adrese thepodcask.com, je to tak? Řekl jsem to správně?
Will: Přesně tak. Ano.
Lucas: Fajn, to je super. Tak nám něco povězte o myšlence, na které vaše show stojí. Vy jste původně byli kamarádi, co spolu zašli na skleničku, a jednou jste se rozhodli, že ze svých rozhovorů uděláte podcast. Co bylo vlastně startovním bodem Podcasku? Tím začneme.
Will: No, my jsme oba vyrostli na Jihu a pracovali jsme spolu v médiích. Já dělám spíš v oboru audio a vysílání a Greeze se zase věnuje světu videa.
A vždycky po víkendu v pondělí ráno jsme se potkali a říkali jsme si o tom, co jsme zažili: „Tak co, zkusils něco nového? Máš nějakou novou whisky nebo bourbon? Dozvěděl ses něco?“
No a jednoho dne jsme si řekli: „Hele, když už spolu vedeme tyhle rozhovory, co kdybychom si k tomu vzali mikrofony a pustili to do světa? Co takhle zkusit udělat podcast, vytvořit pořad, který by třeba lidi rádi poslouchali a přitom se společně s námi mohli něco dozvědět?“
Matt: No jo, pamatuju si, jak jsem jednou přišel do kanceláře, a jakmile jsme si začali takhle povídat, napadlo nás: „Tak zapneme pár mikrofonů a zapneme nahrávání, ne?“
Byli jsme v kanceláři celí natěšení a říkali jsme si: „Ty jo, co kdyby nám palírny posílaly vzorky na ochutnání? No to by bylo – to by bylo jak na jiné planetě, ne? To by byla bomba.“
Protože tehdy jsme s Willem měli v našem „domácím“ baru nějakých deset variant. A to bylo zrovna po narozeninách. Nebylo to nachystané pod vánoční stromeček.
Lucas: Jistě. V tuhle chvíli tedy sbírka lihovin, kterou si každý buduje z obdržených darů.
Will: Přesně tak.
Matt: Tak. No a nás tedy napadlo, že by nám palírny mohly posílat vzorky k ochutnávce. „To by bylo super, no nebylo by to úžasný, Wille?“ říkám, „Člověče, kdyby to takhle bylo, tak jsme to dokázali.“
A byla to sranda, protože jsme vydali pár dílů a najednou jsme viděli, že se najdou lidé, které zajímá povídání o whisky, i když my sami jsme nutně – totiž my jsme s tím začali s tou premisou, že spoustu věcí nevíme. Fakt nevíme. Byla to v podstatě „cesta za naší cestou za whisky“. Byli jsme v tom úplní nováčci.
Will: V té době neexistovalo moc podcastů, které by se věnovaly takhle menšinovým lifestylovým tématům. My jsme se i dívali, co jiného v tomhle směru v tom prostoru existuje, a v té době se v podstatě vysílal jenom WhiskyCast, který funguje už hodně dlouho.
Lucas: Přesně tak.
Will: A to je podle nás spíše něco jako NPR v oboru whisky, se spoustou informací, kdežto my jsme byli spíše takové ranní studio se zvířátky. Říkáme tomu „whiskeytainment“.
Lucas: Jo. Tak to je pěkné.
Will: Takže naší premisou není nutně říct vám všechno, co kdy budete potřebovat vědět o whisky – nám jde o ty rozhovory, o to, pobýt spolu, sem tam se něco dozvědět a to je vlastně základ našeho přístupu. Je to vlastně takové posezení s přáteli u skleničky whisky.
Matt: Naši posluchači mají třeba rádi starší díly, v nichž jsme doslova vyšilovali, když jsme se dozvěděli něco nového. To se stávalo hodně často a stává se to doteď.
Lucas: Přesně.
Matt: Já doteď nejsem schopný udržet hodně informací a nepoplést je a Will mi kvůli tomu někdy nadává do pablbů, ale to nevadí. I tohle se lidem líbí.
Lucas: Jo. To jsem myslím slyšel, já jsem si totiž poslechl pár starších epizod včetně té poslední, kde jste mluvili o variantě Jack's Single Barrel, kterou jste ochutnali. A tam jsem ten výraz „pablb“ slyšel snad čtyřikrát, že? A ono je to v pohodě.
Will: Ono to poslední dobou tak působí, že Matt do té kategorie spíše patří než nepatří, ale to nevadí.
Matt: Poslední dobou tam taky párkrát zaznělo „blbější než pytel kladiv“.
Lucas: To se mi moc líbí. Říkejte to častěji. Takže to je rozhodně užitečné.
Ale když necháme stranou to obvyklé povídání, že jste začali pít na vysoké, až když jste mohli pít podle zákona, tak jaké byly vaše začátky, co se týká whisky a lihovin? Nebo si tu slovní zásobu a vědomosti rozvíjíte v podstatě až poslední čtyři roky?
Jestli si ty vědomosti podržíte navždy, to je jiný příběh, ale jak vlastně vypadala vaše cesta za whisky, jak jste se učili degustovat a popisovat její chuť, jak se to dá všechno dělat pravidelně a přitom si udržet přátelství a takovou tu konverzační uvolněnost vaší show?
Will: Tak já jsem měl svůj první drink v baru na vysoké, když mě tam vytáhl můj bratranec a objednal mi ho. Dal jsem si tehdy Jacka s Colou, což je myslím pro hodně lidí první kontakt s tímhle světem.
Lucas: Jednoznačně.
Will: A odtud se to odvíjelo dál. A protože to byl můj první dojem, který jsem měl spojený s tím, že můžu jít na vysoké do baru a dát si drink, už jsem tak nějak zůstal v tomhle „jízdním pruhu“ a pil jsem whisky dál.
Lucas: Jasně.
Will: A teprve když jsem už na vysoké pomalu končil, jsem zjistil, že existují lidi, kteří si u americké whisky vychutnávají její nuance a chuťové odstíny. To bylo to u kamaráda doma.
A jeho spolubydlící byl snad ten největší fanda whisky Jack Daniel's, kterého jsem až dodneška kdy potkal. Ten mně a kamarádovi vysvětloval, jak mají různé sudy různou chuť.
Lucas: Samozřejmě.
