Around the Barrel – přepis: Jed Lirette
Jed Lirette: Lidé, kteří u nás už třeba byli a pak přijedou do palírny znova s někým, kdo tu ještě nebyl, jsou tím příběhem tak nadšení, že mě chtějí předběhnout a říct to sami. Nějak takhle: „To jsem chtěl právě říct. To měla být má pointa. Jo, chtěl jsem ten příběh dotáhnout do konce já, ale nevadí, tak to dořekněte vy.“
Lucas Hendrickson: Nenechte se zmást aforismy – doma se sice prorokem nestanete, ale můžete se tam vrátit. Ano, někdy je třeba vyjet do světa, aby člověk ocenil to, co má doma, ale právě tahle zkušenost může být neocenitelná v situaci, když ve své nové práci doma chcete, aby se návštěvníci ze světa i u vás doma cítili jako doma.
V tomto dílu podcastu je naším hostem Jed Lirette, ambasador značky a hlavní průvodce palírnou Jacka Daniela, který nám poví, jaké to je, když se se známým kouskem domoviny potkáte daleko ve světě, jak se svět pomalu znovu otevírá po více než roce usilovného zápasu a že pro zajištění kvality výrobků z Lynchburgu je potřeba všech možných chuťových pohárků. Vítejte v podcastu Around the Barrel.
Vítejte v pořadu Around the Barrel, oficiálním podcastu od tvůrců whisky Jack Daniel's. Já jsem jeho moderátor Lucas Hendrickson. Stačí letmý pohled na Jeda Liretta a první, co vás napadne jako jeho popis, je asi tohle: věcný, statný, vyholená hlava a skvěle opečovaný vous, který říká: „Umím to s holicím strojkem i elektrickým nářadím.“ Tahle vizáž na rovinu říká: „Do tohohle chlápka se nes*te.“
Ale pak se s ním seznámíte a dojde vám, že na celé planetě byste jen těžko hledali družnějšího člověka. Jed je rodák z Louisiany, který se v útlém věku s rodinou přestěhoval do centrálního Tennessee a teď v sobě spojuje domáckost, pozornost k detailu a výřečnost, což je naprosto dokonalá kombinace pro někoho, kdo má tisícům návštěvníků každý rok vyprávět příběh palírny Jacka Daniela. A i když nám loňský rok naservíroval výzvy, které nikdo z nás nemohl předvídat, Jed čerpá energii k tomu, aby tenhle nekončící příběh mohl předávat den za dnem, z hrdosti na to, co se mnoha lidem v Lynchburgu daří.
Jed: Jmenuju se Jed Lirette. Jsem ambasador značky v palírně Jack Daniel's. Narodil jsem se ve městě Houma ve státě Louisiana. Žiju v Petersburgu v Tennessee a jsem rád, že tu dnes můžu s vámi být.
Lucas: Jede Lirette, vítejte v podcastu Around the Barrel.
Jed: Děkuju. Děkuju.
Lucas: Těší mě, že se setkáváme. Máte za sebou rozhodně zajímavou cestu – nejdřív do Lynchburgu, pak pryč a pak zase zpět. Povězte nám něco o tom, co vás v dětství přivedlo z Louisiany a potom sem do Lynchburgu.
Jed: Mohla za to těžba ropy, psal se rok 1984.
Lucas: Aha.
Jed: Můj táta pracoval na ropných polích. Dělal svářeče. V roce 1984 jsme sem přijeli za příbuznými, jen na dovolenou. A moje rodina si to tu zamilovala. Sedm měsíců po návštěvě u příbuzných tady v Lynchburgu jsme se do Lynchburgu rovnou přestěhovali. Abych byl úplně přesný, žili jsme v malém domku asi šest kilometrů severně odtud, od areálu palírny.
Lucas: Páni!
Jed: Jo. Chodil jsem tu na základní školu a strávil jsem tu část dětství. Na střední škole jsem maturoval ve Fayetteville, nějakých 20 kilometrů jižně odsud. Tak.
Lucas: Jasně. A pak jste se vydal za dobrodružstvím do zahraničí a tak dál. Co vás táhlo k vojenskému námořnictvu a k informačním technologiím? Povězte mi, jak jdou tyhle dva světy dohromady.
Jed: Jistě.
Lucas: Ono to působí trochu nesourodě…
Jed: Nesourodě, jo…
Lucas: … ale zároveň i tak nějak patřičně.
Jed: Musím přiznat, že když jsem dokončil střední, neměl jsem žádný plán, v podstatě jsem neměl tušení, co budu dělat. Tak jsem nastoupil do fabriky, že?
Lucas: Aha.
Jed: Ale věděl jsem, že to není nic pro mě. Takže tak trochu ze zoufalství, protože něco jsem dělat musel, musel jsem někam směřovat, jsem se dal k vojenskému námořnictvu. V té době už jsme byli se ženou svoji a přestěhovali jsme se do San Diega. Ona říká, že to byla ta nejlepší čtyřapůlletá dovolená jejího života.
Lucas: Hlavně proto, že je tam pořád jasno a 30 stupňů.
Jed: Jo, přesně tak. A ty mraky od moře se vždycky nějak rozpustí.
Lucas: Samozřejmě.
Jed: Jo. Ale ne, bylo tam opravdu dobře. U námořnictva jsem byl pět let. Byla to skvělá zkušenost. Pracoval jsem na ostrově Coronado. Když jsem pak od námořnictva odešel, nastoupil jsem na ministerstvo obrany a pracoval jsem jako hlavní síťový technik u mobilní jednotky.
Lucas: Jasně.
Jed: Byl jsem na třech misích v Afghánistánu, přestože za celých pět let svého působení u námořnictva jsem nikdy nevkročil na palubu lodi. Po poslední misi jsme si se ženou koupili pozemek v Petersburgu v Tennessee, kvůli rekreaci. Tam také nyní žijeme. No a pak onemocněla moje matka, takže kvůli tomu jsme se přestěhovali zpátky domů a já jsem zase hledal práci. Tak jsem vzal dočasnou práci u Jacka a čekal jsem na příležitost, kde bych mohl pořádně „rozbalit“ to, v čem jsem školený. Ale ta nikdy nepřišla. Tak jsem u Jacka nastoupil na plný úvazek a věřte nevěřte, je to moje nejoblíbenější práce v životě.
Lucas: No tedy.
Jed: Protože to je jako čokoládovna pana Wonky pro dospělé. Je to úžasná práce.
Lucas: To je, taky jsem to zjistil. Přitom stereotypní představa o lidech z IT je, že toho moc nenamluví a se stroji si rozumějí líp než s lidmi.
Jed: Přesně tak.
Lucas: Ale vaše hlavní práce tady je v současné době provádět návštěvníky, mluvit s lidmi a…
Jed: Mlít pantem.
Lucas: … tak, hodně mluvit. Kdy konkrétně jste v téhle pracovní roli zjistil, že máte dar výřečnosti?
Jed: Řeknu vám historku o svém předchozím šéfovi, který mě tu byl navštívit. Když jsem odjel ze St. Louis, odkud jsme se kdysi odstěhovali, nastoupil jsem tady. Přijel za mnou můj šéf. Přijel na návštěvu, prošel si prohlídku, pak se na mě zadíval a řekl mi: „Jede, tahle práce je ti souzená, protože tady strašně moc mluvíš a moc toho nenaděláš.“ No, řekl bych, že mě mluvení vždycky bavilo.
Lucas: Jasně.
Jed: Jsem hodný jižanský kluk. S každým jsem hned kamarád. Každý je pro mě přítel, dokud mi nedokáže opak. Ale já to mám tak rád. A protože jsem procestoval svět, vídal různé lidi, tak je to teď podobné, jako bych byl zase ve světě. Byl jsem na různých místech po celé planetě a teď mě baví, když lidé z jiných koutů naší země i ze světa jezdí na návštěvu sem k nám do Lynchburgu v Tennessee. Občas jim říkám: „Jasně, tu hospodu znám“ nebo „Jo, tam to znám.“ Tohle mám fakt rád. Baví mě to. A máte pravdu, já tu klapačku nezavřu, jak je den dlouhý.
Lucas: Takže jak dnes vypadá vaše pracovní náplň? Už jsme tu zmínili průvodce, ale také ambasadora značky. Co to obnáší v každodenní práci, teď a tady u nás?
Jed: Zrovna teď kvůli covidu a všem omezením to v podstatě znamená jen prohlídky. Většina výjezdů na festivaly, akce a výběry sudů v areálu a tak, to všechno je prozatím zrušené, ale držíme si palce a doufáme, že se to všechno brzy vrátí. Ale když nás navštíví nějací důležití lidé, pak má role obnáší to výsostné potěšení, že je můžu po areálu provádět. Občas mě vezmou na výběr sudů, ale mě těší už jen provádět tady návštěvníky, protože jsme tu doma. Je to, jako když někoho pozvete k sobě domů. Necháte je, aby si chviličku odpočali, a pak je provedete a společně si to užijete. Já dělám jen něco navíc. Dělám takové věci, které…
Lucas: Aha.
Jed:… naši začínající průvodci ještě neumějí. Možná se k nim někdy v budoucnu dostanou, ale teď to dělám já. Baví mě to.
Lucas: Jasně. V tuhle chvíli se svět začíná zase trochu otevírat, pomalu, ale jistě. To je dobře. Jak se prohlídky palírny změnily od doby, kdy jste tam začal pracovat, do loňského roku, a jaké zásadní události se staly za poslední rok? Co je nového i jinak? A co se pak změnilo uprostřed všeho toho nového a jiného?
Jed: No, než udeřil covid, tak jsme lámali všechny předchozí rekordy.
Lucas: Jistě.
Jed: Chodily nám sem zástupy lidí, což bylo požehnání.
Lucas: To určitě.
Jed: Ten příliv návštěvníků byl fakt milý, protože je sem vedla vášeň ke značce, jsou to fandové. Třináctého března loňského roku se to zastavilo. Všichni jsou si toho vědomi. Vchod návštěvnického centra jsme otevřeli prvního června a mohli jsme nabídnout právě jen prohlídku budovy návštěvnického centra. Pár nás postávalo kolem, ukazovali jsme jim exponáty, snažili jsme se s nimi mluvit, jak nejlépe umíme, ale samotným tím procesem – a já vím, že pro někoho, kdo u nás nikdy předtím nebyl, to asi bylo víc, než mohl…
Lucas: Než očekával.
Jed: Přesně tak. Ale my jsme věděli, že bychom uměli dát mnohem víc. Takže jakmile jsme mohli, otevřeli jsme prohlídkovou trasu co nejvíc, jak to šlo. Výrobní budovy ale nepřipadaly v úvahu, tam se nesmělo. A postupem času jsme otevírali víc a víc budov, bylo víc příležitostí, co si prohlédnout. Teď už se může i do provozu filtrování, tam to mám moc rád…
Lucas: No jasně.
Jed: … protože tam vám přímo do tváře dýchá Jack se 70% obsahem alkoholu.
Lucas: Vane na vás přímo z kádí s dřevěným uhlím.
Jed: Přesně tak.
Lucas: No samozřejmě.
Jed: A začali jsme s malými skupinkami o 10 lidech a teď už chodíme po 20. Tohle se stalo za poslední měsíc. Pomalu se to uvolňuje, ale zodpovědně.
Lucas: Aha.
Jed: Je to tak. Snažíme se myslet na naše návštěvníky i kvůli našim zaměstnancům a taky kvůli zážitku, kteří si návštěvníci odnesou – oni se potkávají, protože je to všechno opravdové. My tady vyrábíme každou kapku Jacka, takže chceme zaměstnance chránit. Chceme je chránit, protože i oni si chtějí dát svoji whisky a protože si nemůžeme dovolit to tady zavřít.
Lucas: To ne.
Jed: No, takže to roste. Postupuje to a poslední dobou se to zlepšilo. A my doufáme, že už se to bude jen zlepšovat. V budoucnu nás čekají další věci. Takže pro všechny posluchače – sledujte náš web, protože se tam objevují nové možnosti, kam se s prohlídkami dá podívat. Teď nabízíme ochutnávky pro příchozí.
Lucas: No to je super.
Jed: Jo. Děláme to myslím o pátcích, sobotách a nedělích. Například když už jste tu někdy byli nebo když jsou prohlídky s ochutnávkou vyprodané, můžete si k přepážce přijít pro ochutnávkový kupon. S tím si zajdete do předváděčky v Lynchburgu a vyberete si čtyři vzorky z celého našeho katalogu. A je to docela fajn, sice ten zážitek není úplně jako v baru, ale ten, kdo vám nalije, vám tu whisky i představí. Takže to není jen „tady máte svou whisky, kopněte ji tam a běžte“. Je to každopádně i osvěta o značce, kterou si vyberete.
